BÍLÝ DEN POMOHL PROLOMIT TEMNOTU

Zkusili jste si někdy zalít kávu se zavřenýma očima? Tak abyste neměli poloprázdný hrneček, ale aby vám také horká káva nevytekla na nohy? Pak si už možná dovedete představit problémy, které musí nevidomý člověk překonávat každý den a každou minutu.
 
Ukázky z běžných situací svého života připravili v sobotu pro návštěvníky Bílého dne v Hamrech klienti prostějovského pracoviště olomouckého TyfloCentra. „Klienti přpravili celý tento program, vymysleli všechny aktivity, zkrátka to celé zařídili,“ řekla pracovnice TyfloCentra Zuzana Znojilová.

Návštěvníci si tak mohli vyzkoušet orientaci v prostoru pomocí bílé hole, nebo třeba tak obyčejnou věc, jako je podepsat se na určené místo. K tomu používají nevidící jednoduchou šablonu.

Pro zájemce pak byla připravena i střelba z laserové pistole na zvukový terč nebo smyslový čtyřboj. Ten spočíval v rozpoznávání nahrávek různých běžných i zcela zvláštních zvuků. Někteří z těch, kdo měli na učích sluchátka se tak přesvědčili, jak je v běžném hluku těžké rozeznat například zvuk motoru letadla od jedoucího auta, nebo odlišit od sebe některá zvířata. A to zvláště, když byly mezi nahrávkami přimíchány třeba hlasové projevy delfínů nebo opic. Pomocí hmatu, čichu nebo chuti rozeznávali také běžné kuchyňské inkredience.

Smysl podobných akcí je podle organizátorky dvojí. „Je to především nácvik běžných pracovních úkonů. Naši klienti se učí sami si zařídit různé věci a komunikovat s okolím. A druhým pozitivem je samozřejmě integrace. Přijde sem spousta zdravých lidí a poznají život nevidomých,“ uvedla Znojilová.

Pro nevidomé je totiž velmi důležité, aby i ostatní lidé znali způsob, jak zrakově postiženému pomoci. „Jednou jsme šli s kamarádem po Prostějově a potřebovali jsme koupit něco v drogerii. Zeptali jsme se proto kolemjdoucího pána, jak se tam dostaneme. Vysvětlil nám, že máme jít pořád rovně a že je hned vedle toho žlutého domu. Řekli jsme mu, že jsme nevidomí a nemůžeme se tedy orientovat podle barvy fasády. Tak nám upřesnil, že je to ten dům s těmi velkými okny,“ líčil svoji zkušenost nevidomý Václav Fišer.

Nakonec se přeci jen s pánem dohodl a ten mu popsal cestu podle bodů, které byl schopen zachytit svou holí. Tedy podle počtu obrubníků, které přátele po cestě čekaly, typu dlažby na chodnících, případně podle povrchové úpravy fasád domů ve výšce, kam si člověk může bez problémů sáhnout. „Bylo to tehdy velice poučné jak pro nás, tak, myslím i pro něj,“ řekl Václav.

Zdroj: Prostějovský deník

článek vložil: Jana Krčová 28.6.2010