VÝLET DO POLIČKY 2.4.2011

 Nejdříve to vypadalo, že se asi nepojede, nebo pokud se pojede, tak nás bude málo. Nakonec vše ale dopadlo dobře a jelo nás celých devět, tedy celých sedm a dva poloviční.
 Sešli jsme se u pejska v osm hodin ráno. Vlak jel na čas a cesta nám rychle ubíhala. V České Třebové jsme měli asi 45 minut čas a i toto čekání uběhlo velice rychle, protože jsem si připravila pár vědomostních testů. Ani jsme je všechny nestihli a museli jsme nastupovat do vlaku. Po cestě do Poličky jsme si ještě dávali přísloví vědecky. Pro ukázku zkuste uhodnout, co je toto za přísloví:
"Inhabitanti Kolumbária, preparovaní pomocí infračervených paprsků do stavu akceptabilního pro lidský metabolismus nevládnou automatickou mobilitou pro perorální požití." Buď je to "Pečení holubi nelítají do huby" nebo "Boží mlýny melou pomalu, ale jistě" anebo "Chytrost nejsou žádné čáry".
 Potom jsme si dávali hádanky a hráli jsme hru na tajnou slovní kopanou. Ani jsme se nenadáli a už jsme byli v Poličce. Prošli jsme si náměstí, abychom trošku více vyhládli a šli jsme na oběd. Byli jsme ve stejné restauraci jako minule, ale bohužel jsem nezajednala společné menu a ceny byly trošku dražší, než jsme si pamatovali. Všichni jsme si ale nakonec objednali a s kvalitou jídla i obsluhou jsme byli velice spokojeni.
 Po dobrém obědě, jsme se vydali do Centra Bohuslava Martinů na výstavu "Šaty dělaj člověka". Prohlédli jsme si pravěké nástroje, zkoušeli jsme dělat díru do kamene, mleli jsme obilí, podívali jsme se na různou keramiku a měděné a kovové spony, prohlédli jsme si stav na tkaní látek, oblékli se do kostýmů a vyfotili se u mamuta. Když už jsme si prošli celou výstavu, šli jsme se ještě podívat na expozici k oslavě Velikonoc, kde jsme se dozvěděli mnoho nového, především jaké byli různé zvyky, co se smělo a nesmělo v jaký den před Velikonoci a tak.
 Čas ubíhal velice rychle, až přišla třetí hodina a náš plánovaný odchod na prohlídku hradeb. Provázela nás milá mladá slečna. Nejdříve nás zavedla na radnici, kde je model města Poličky, bohužel pod sklem, ale i tak bylo zajímavé dozvědět se něco málo z dávné historie výstavby městských hradeb. Potom jsme se přemístili na samotné hradby, které jsou situovány směrem do parku. Podívali jsme se na jednu z věží a prošli se po části přístupných hradeb. Bohužel se nedochovaly hradby celé, které měli kolem celého města na dva kilometry.
 Zbývala nám ještě asi hodina do odjezdu vlaku. Rozhodli jsme se dát si někde kávu a něco dobrého na zub. V celé Poličce je ale o víkendu velice málo míst na posezení! My jsme naštěstí jedno po radě domorodců našli a byli jsme více než spokojeni, tedy alespoň já. Dali jsme si kávu a zákusek a hurá na vlak do Olomouce. Na zpáteční cestě jsme museli více přestupovat a opět jsme čekali v České Třebové. Ale čekání to bylo příjemné. Prohlédli jsme si nové přednádraží a užívali si posledních společných chvil. Ve vlaku směrem do Olomouce nás pan Příborský naučil novou hru na jedna, dva, bum či jedna, bum, bác a tak nám cesta utekla velice rychle. V Olomouci jsme byli něco málo před osmou hodinou, všichni unaveni, ale spokojeni z vydařeného výletu.
Kateřina Valachová

článek vložil: Jana Krčová 19.5.2011