NEVIDOMÍ A SLABOZRACÍ VIDĚLI V GALERII "PŘES PRSTY"

Nevšední den zažili nevidomí a slabozrací v galerii Letokruhy v Čechách pod Kosířem, kam je k prohlídce „skrze prsty“ pozval Miroslav Srostlík Moravský. Prostějovské sdružení SONS nabídku přijalo. Jedinečný zážitek si nenechala ujít ani nevidomá žena s vodícím psem, která doputovala až z 250 kilometrů vzdálené Prahy.
„Hovořit se dřevem skrze prsty. Sáhnout a vidět,“ to bylo hlavní myšlenkou dřevařského mistra Miroslava Srostlíkem, když na zámek nevidomé a slabozraké zval. „Jsem z toho trošku nervózní. Přece jen je to jiná sorta lidí, než na které jsem zvyklý. Nicméně workshopy pro slepé a slabozraké jsem dělal sedm let, tak snad nebudou návštěvníci zklamáni,“ řekl těsně před zahájením Srostlík, „chci, aby si lidé moje díla osahali a skrze hmat prohlédli.“ Jedinečné příležitosti se pod vedením prostějovského centra SONS zúčastnilo zhruba dvacet handicapovaných.
„Pro klienty naší organizace je to opravdu nezapomenutelný zážitek. Pan Srostlík nám vyšel vstříc, povolil prohlídku skrze dotyky, což běžně dovolené není. My jsme tuto nabídku s nadšením přijali. Bohužel nám nevyšlo počasí, tak je nás o něco méně, než jsme předpokládali,“ sdělila koordinátorka SONS Alena Hejčová. To však neodradilo paní Vondruškovou z Prahy, která na netradiční vernisáž přijela se svým vodícím psem. „Můj otec miloval dřevo. Proto je kontakt se dřevem krásný i pro mě. Skrze prsty se snažím rozlišovat tvary, lidově řečeno, sáhnu a vidím.“
Stejně jako každodenní návštěvníci nebyli přítomní ochuzeni o mistrův výklad. „Me sme z Hané, tak dovolte, abech mlovil Hanacke,“ komentoval Srostlík snahu udělat maximum pro to, aby Hanáčtina nezapadla v historii dějin. Jeho patriotismus se projevil také skrze hudební vložku svatební písně, kterou mistr nejen sám zpíval, ale přitom i hrál na cimbál. „Na příští rok připravujeme premiéru nastudování hanácké opery „Jora a Manda“, která byla za těmito zdmi složena,“ dodal Srostlík. To však už nevidomí a slabozrací zkoušeli mistrovy pracovní nástroje v praxi. „Nebojte se a zkuste to“, povzbuzovali přítomní nevidomou ženu. Ta přes prvotní rozpaky nakonec sebrala odvahu a dlabat začala. „Bylo to úžasné. Sice jsem vždy musela prstíkem zkusit, kolik jsem zařízla, ale dnes již mohu říct, že se mi splnil dávný sen a "hovořila" jsem se dřevem.“

Zdroj: Týdeník Prostějovska

  

článek vložil: Jana Krčová 8.8.2011