Mi estas komencanto

Já nerozumím! Jo já taky ne. Tak co je ten nadpis? Ale já nerozumím ... Abych se vyvaroval podobných diskuzí, naučil jsem se tu první větu, která říká že jsem začátečník!
 Tak to je má první věta v esperantu. Tu jsem se naučil než jsem se vydal na rekondici TyfloCentra Olomouc. Nic jsem neplánoval pro letošní rok a proto nabídka Honzy Příborského přišla tak nějak vhod. Je to ale rekondice s výukou esperanta a angličtiny. To druhé jsem vzdal již před léty. Vystačím si s tou počítačovou a exit open budu i tak číst. Nelíbí se mi když jsem Jaryn a měl by mi někdo říkat Džeirán či tak nějak. Tož esperanto. To je jazyk logický, umělý a snadný. Och ty svatá prostoto, čemu jsem to zas uvěřil ...
  Ale od začátku. V Přerově na nádraží jsem konečně našel někoho s tak orlím zrakem jako mám já. Po hlase jsem poznal Kročilovi z Kroměříže. To jsem měl ale již v Hradišti najít Mirku Závodnou. V Přerově stejným vlakem přijíždělo i šest Rakušanů. Tak bílé hole i slepej přehlédne, naštěstí jsme se nemuseli nahmatat a přesto jsme došli k názoru, že k sobě na další týden budeme patřit. To již přijíždí autobus. My jsme „odfajfknuti“ v seznamu a čekáme na kamarády z Polska. Jo to je pecka. Cizinci. S těmi to asi jinak než esperantem nepůjde. No naštěstí já umím tu úvodní větu … Když se v autobuse ptají po Američanovi a Angličanovi, je jasné, že to bude velký.
 Přijíždíme k cíli. Po troše bloudění nedaleko Frýdlantu nad Ostravicí je náš cíl Šance. Tak se jmenuje penzion a snad i heslo našeho pobytu. Šanci máme jistě velkou.
  Příjemné ubytování, super obsluha, jídlo kvalitní a dost, bar fungující, výlety do okolí připraveny. Ale ta dopoledne. To se budeme učit. Oni to fakt myslí vážně. Největší skupina je pokročilých esperantistů. Pár anglicky se tvářících profíků i začátečníků a pak my čtyři co budeme bojovat s tím logickým jazykem.
 Učí nás skvělý Tadeáš Karaš, doplňuje jeho žena Iva. Eliška zná latinu tak slovíčka stříhá od boku, já se tvářím že něco tuším a Anička se zlobí že jsme nějak moc chytří … hi hi. Jaký omyl. My bychom akorát tak rádi tvořili nová slovíčka, která se šéfovi moc nezdají, nebo si pamatujeme blbovinky. Ale je dobrá pohoda a asi se i něco naučím. Přece je to jen cizí jazyk a ten se bude muset naučit, nadrtit slovíčka a mluvit, mluvit … No nakoukli jsme pod pokličku. Dál každý sám.
 U oběda je dobrá nálada. Každá skupina si ještě dovysvětluje co probírali ale již se chystáme na odpolední výlet. Vycházky do okolí doplnili dva výlety. Do rožnovského skanzenu, prohlídka vodních staveb i městečka byla přijata s vděčností a zájmem i cizinců. Po celý pobyt se vše překládalo do esperanta a tak jsme zachytávali další slovíčka a cizinci byli „v obraze“. Posilněni haluškami či malinovými knedlíky jsme se vrátili za naší šancí na Šanci.
 Mezi účastníky bylo dost muzikantů a tak večery byly nejen společenské ale dá se říci i umělecké.To k pohodě večera přispěla i básnířka z Polska paní Halina a vyprávění Američana o Japonsku i rodném USA. Moc prima.
 Druhý výlet nás zavedl do rodiště Sigmunda Freuda do Příboru. Mne tato návštěva přímo okouzlila tím, jak je pro návštěvníky připravena. Pak ještě jsme zajeli do Štramberka, dali si pivo i uši … to je na dlouhý večerní vyprávění. Někteří přidali i jakousi stovku schodů …
 Týden rychle utekl. Poslední večer patřil i humoru, vtipům, písním a já předvedl nevidoucím tajči, komentované jednou účastnicí a překládané do esperanta. Nevím jakou mají představu, ale sranda to byla veliká.
 A už je tu autobus domů. Loučení, předávání adres, pozdravy, loučení. Díky všem co nám tento týden připravili. Od Honzy Příborského, ředitele TyfloCentra a duše rekondice, přes paní Hedviku Raškovou ze Šumperka, která o nás celou dobu pečovala s grácií dámy velkého světa. Přes lektory až po kamarády a průvodce co pomáhali. Obrovský kus práce odvedli i manželé Jelínkovi, kdy paní se starala celou dobu o překlad a navíc krásně zpívala, Angličan se svou českou ženou upoutali zájemce o angličtinu (omlouvám se jim, jméno jsem nenechal v mé hlavě). A taky personálu Šance. Rád bych se za svou šancí i na Šanci vrátil.
 P.S. Potichoučku dodávám, že již cosi maloučko komprenas (rozumím) …
 Jaroslav Čajka

článek vložil: Jana Krčová 10.9.2008